Umožněme manželství osobám stejného pohlaví

V poslanecké sněmovně se opět dostala na přetřes otázka legislativního umožnění manželských svazků pro stejnopohlavní páry a tam i v médiích zazněla celá řada argumentů pro i proti. Odpůrci manželství pro homosexuály vytáhli do boje s celou řadou argumentů, které slýcháme velmi často a o nichž se dá dokázat, že jsou buď hloupé, předsudečné, nebo – u těch opravdu věcných a sofistikovaných – že jsou jednoduše nesprávné. Gayové a lesby podle zastánců těchto argumentačních strategií nemají právo na vstup do manželství, protože si to nepřeje Bůh, je to napsáno v Bibli, protože homosexuální páry využívají své pohlavní orgány nepřirozeným způsobem, protože manželství je jakási objektivní, na rozhodnutí nás lidí nezávislá struktura vyžadující sjednocení muže a ženy v aktu otevřeném plození, protože – a to souvisí s předchozím argumentem – homosexuální milostný akt je nemorální, protože umožněním stejnopohlavního manželství otevřeme dveře pro manželství polygamní či se zvířaty, či proto, že homosexuální manželství je (nějakým způsobem) škodlivé pro společnost i samotné homosexuály.

Jak jsem napsal, tyto argumenty jsou chybné; nebudu se zde ale zabývat jejich vyvracením, spíše se zaměřím na pozitivní důvody, proč bychom gayům a lesbám měli umožnit zpečetit svůj vztah vstupem do manželství.

První z nich je velmi prostý. Manželství je dobré pro manžele, jejich děti a vlastně pro celou společnost.

Je dobré pro manžele, protože jim umožňuje splnit si svou touhu odevzdat se jedem druhému nikoli libovolným způsobem společného soužití, nýbrž právě slibem věrnosti, lásky, péče a výlučnosti, který je vstupem do svazku manželství. Různé studie navíc prokazují, že manželství je dobré i jinak: manželé jsou obecně zdravější, žijí déle, jsou spokojenější a navzdory některým představám mají i lepší sexuální život.

Manželství je dobré i pro děti, protože představuje stabilní prostředí pro jejich výchovu. A kromě dětí je dobré i pro společnost, protože se ukazuje, že sezdaní partneři více vydělávají, pracují více a jsou produktivnější a více utrácejí než jejich nesezdaní vrstevníci.

Manželství je dobrem pro manžele a je-li pro ně dobrem a neexistují-li jiné převažující důvody, neměli bychom jiným lidem, v tomto případě homosexuálům, bránit v tom, aby mohli sklízet jeho plody. Z toho samozřejmě neplyne, že musíme manželství dovolit všem. Z faktu, že je manželstvím dobrem (a na tom se shodnou zastánci i odpůrci stejnopohlavního manželství) neplyne, že na toto dobro mají právo všichni (a zde se oba tábory opět shodují). Máme-li např. dobré morální důvody nedovolit polygamní manželství, potom tyto důvody převažují nárok více než dvoučlenných skupin lidí vstupovat do manželství.

Druhý důvod proč dovolit stejnopohlavní manželství je stejně prostý jako předchozí. Naše společnost je názorově velmi různorodá, důležité proto je, abychom respektovali autonomii jejích členů v té míře, v níž tento respekt nepůsobí újmu jiným lidem či společnosti samotné. Vzhledem k tomu, že manželství dvou osob stejného pohlaví představuje autonomní rozhodnutí dvou svobodných lidí, které neohrožuje jejich spoluobčany, ani společnost jako takovou, měli bychom jejich autonomii respektovat a institut manželství jim neupírat.

Rád bych zde podotkl, že jakékoli jiné formy soužití dvou osob stejného pohlaví, např. registrované partnerství, může sice přinést oběma partnerům určité výhody – a je tedy nepochybně lepší, než když gayové a lesby nemají vůbec žádnou možnost svůj vztah ve společnosti formalizovat – upírá jim však kromě výše zmíněných benefitů manželství i rovné postavení ve společnosti. Manželství stále představuje důležitou společenskou instituci a když dva lidé vstupují do manželství, podstupují velmi důležitý společenský rituál, který jejich vztahu uděluje novou a vysokou hodnotu a všeobecně uznávaný společenský status. Všichni např. chápeme, že ženatý muž či žena mají vůči sobě a své rodině nějaké důležité závazky, které schvalujeme a respektujeme, neplatí to však pro pouhý registrovaný vztah.

Konečně poslední důvod, proč bychom měli umožnit partnerům stejného pohlaví vstupovat do manželství, spočívá v tom, že pro lidský společenský a morální život je důležité rozvíjení celé řady ctností. Chápeme-li manželství jako svazek dvou milujících se lidí, kteří si slibují svou věrnost, starost jeden o druhého a výlučnost, potom můžeme manželství chápat jako prostředí pro kultivaci ctností, jako je věrnost, starostlivost, nesobeckost, trpělivost, obětavost či odpovědnost. Neexistují-li žádné silné důvody proti – a ty, domnívám se, neexistují – neměli bychom gayům a lesbám brát příležitost kultivovat důležité ctnosti, a tak lidsky a morálně vyspívat. Jinými slovy, měli bychom jim umožnit, aby svůj vztah zpečetili manželským slibem a vstoupili do jim i společnosti prospěšného vztahu manželského.